IP v4, IP v6
IP adresa - jedinečný identifikátor zařízení v síťi. Pomocí IP adres je řešena adresace a směrování počítačů v Internetu. V současnosti se používá IP verze 4, takže celkový možný počet IP adres je 4 294 967 296. Problémy s omezením počtem IPv4 adres se řeší pomocí NAT a později pomocí IPv6.
IPv4 adresa je 32bitové číslo zapisované po bajtech a oddělené tečkami. S IP se setkáme na třetí, tedy síťové vrstvě. Vždy nejnižší adresa je název sítě a nejvyšší je broadcast (všesměrové vysílání). Adresa 127.0.0.1 je obvykle tzv. loopback - logická smyčka umožnující zařízení posílat pakety samo sobě. Dále existují rozsahy síťí vyhrazené pro vnitřní sítě (nejsou dosažitelné z Internetu).
Jedná se o: 10.0.0.0 až 10.255.255.255 (celkem 16 777 216 adres); 172.16.0.0 až 172.31.255.255 (celkem 1 048 576 adres); 192.168.0.0 až 192.168.255.255 (celkem 65 536 adres).
Zavedením IPv6 by se měl vyřešit problém s omezeným počtem IPv4 adres. Zatímco IPv4 je 32bitové číslo IPv6 je 128bitové číslo. Je ale potřeba vyměnit téměř všechny routery na Internetu aby bylo možno s IPv6 pracovat jelikož jen velmi málo zařízení na Internetu umí obě verze používat.
Stávající verze protokolu IP (Internet Protocol), označovaná jako verze 4 neboli IPv4, nedoznala podstatných změn od publikování dokumentu RFC 791 v roce 1981. Protokol IPv4 se ukázal jako spolehlivý a snadno implementovatelný nástroj umožňující součinnost různých systémů.
V současné době začíná být pociťován poměrný nedostatek adres IPv4, což nutí některé organizace k používání převaděče síťových adres (NAT) mapujícího více soukromých adres na jedinou veřejnou adresu IP. Přestože převaděče NAT zlepšily využití soukromého adresového prostoru, nepodporují zabezpečení síťové vrstvy založené na uznávaných standardech ani správné mapování všech protokolů vyšších vrstev a při propojení organizací, které používají soukromý adresový prostor, mohou dokonce způsobit potíže.
Vzhledem ke způsobu, jakým byly a aktuálně jsou alokovány identifikátory sítě IPv4, je ve směrovacích tabulkách směrovačů páteřního spojení sítě Internet běžně uloženo přes 70 000 tras. Současná infrastruktura směrování v síti Internet IPv4 je kombinací centralizovaného a hierarchického směrování.
Většina stávajících implementací protokolu IPv4 musí být konfigurována buď ručně, nebo prostřednictvím protokolu pro konfiguraci stavových adres, jako je například protokol DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol). S nárůstem počtu počítačů a zařízení pracujících s protokolem IP vzrůstá také naléhavost potřeby použití jednodušší a automatizovanější konfigurace adres a dalších parametrů konfigurace, které se neopírají o správu prováděnou pomocí infrastruktury DHCP.
Soukromá komunikace prostřednictvím veřejného média, jako je síť Internet, vyžaduje služby šifrování, které mají za úkol chránit přenášená data, aby je nepovolané osoby nemohly prohlížet ani upravovat. Ačkoli již nyní existuje standard pro zabezpečení paketů IPv4 (označovaný jako IPSec neboli Internet Protocol security), je jeho použití nepovinné a převládají spíše vlastní řešení.
S ohledem na tyto skutečnosti vyvinulo sdružení IETF (Internet Engineering Task Force) sadu protokolů a standardů označovaných jako IP verze 6 (IPv6). Tato nová verze, původně označovaná jako IPng (IP-The Next Generation neboli protokol IP příští generace).
RSS feed Comments
